Popis právního pojmu Znalost:
Znalost je v právním kontextu považována za informovanost osoby o určité skutečnosti nebo právním stavu. V českém právu je tato kategorie často zásadní pro určení, zda mohla být osoba právně jednání oprávněná činit, nebo naopak je v dobré víře a může se bránit proti nároku, o kterém neměla vědomost. Ve většině případů musí být nalézač dobré víry vůči skutečnostem, které se týkají jím nabytého práva, a nesmí mít o nich negativní znalost.
V občanském právu je znalost klíčová například při posuzování dobré víry při nabytí movitých věcí. Pokud někdo nabyde věc v dobré víře, že prodávající je oprávněný věc prodat, a nemá znalost o tom, že by tato věc byla zatížena právy třetích osob, může se jeho nabytí stát chráněné. Odpovědnost za škodu může být omezena také v případě, že osoba prokáže, že k události, která škodu způsobila, došlo bez její znalosti a nemohla ji předvídat ani její důsledky.
V trestním právu je znalost jedním z prvků subjektivní stránky trestného činu, tedy mentální stav pachatele v okamžiku spáchání trestného činu. Pro určení trestní odpovědnosti je někdy nutné zjistit, zda měl pachatel znalost skutečností, které jsou trestným činem chráněny. Například u trestného činu podvodu je nezbytné, aby pachatel věděl, že klame jinou osobu a způsobuje jí škodu.
V správním právu může mít znalost význam při určování, zda bylo jednání úřadu nebo projev vůle účastníka správního řízení v souladu s právními předpisy. Osoba, která jedná bez povinné znalosti zákona, může být postižena sankcemi, avšak pokud dokáže, že nebyla a nemohla být o právních požadavcích informována, její postavení se může lišit.
Znalost také hraje roli v právu duševního vlastnictví, kde například porušení autorských práv vyžaduje, aby porušitel měl znalost o existenci autorského práva k danému dílu.
Právní souvislosti, v nichž lze použít pojem Znalost:
Příklad ze správního práva: Představme si situaci, kdy obec vydá rozhodnutí o umístění stavby a dodatečně se zjistí, že účastník řízení, který by mohl být rozhodnutím zasažen, o řízení nebyl řádně informován. Pokud tento účastník prokáže, že neměl o řízení znalost, může být dány správní akt anulován, neboť nebyly respektovány principy správného řízení, zejména zásady kontradiktornosti a rovnosti účastníků. V tomto případě je absence znalosti rozhodná pro možnost napadení rozhodnutí.
Příklad z občanského práva: V případě, že osoba nakoupí auto od prodejce, a později se ukáže, že auto bylo odcizeno, je důležité, zda kupující měl v době nákupu znalost o tom, že vozidlo je kradené. Pokud prokáže, že žádnou takovou znalost neměl a mohl oprávněně předpokládat, že prodejce je oprávněn vozidlo prodat, bude považován za osobu v dobré víře a bude mu poskytnuta ochrana. Naopak, pokud bude prokázáno, že znalost o odcizení vozidla měl, nebude mu ochrana poskytnuta a auto bude podléhat vrácení původnímu majiteli.
Znalost je tedy klíčovým prvkem, který může ovlivnit jak rozsudek tak i právní následky jednání, a je potřeba ji pečlivě prokazovat nebo vyvracet v různých oblastech práva. Z pouhé existence právních norem nelze automaticky vyvozovat znalost všech subjektů, a proto je nezbytné tento prvek posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu.
