Popis právního pojmu Zadržení:
Zadržení je právní termín, který se v České republice vztahuje na situaci, kdy je člověku omezena osobní svoboda orgány činnými v trestním řízení, a to buďto na základě podezření z trestného činu, nebo pro potřeby konkrétního trestního řízení. Tato situace se reguluje Trestním řádem (zákon č. 141/1961 Sb.), konkrétně v hlavě 2, oddíle 1, který se zabývá zadržením osob a jejich předváděním.
Institut zadržení je ve České právní úpravě významným nátlakovým prostředkem užívaným ve fázi trestního stíhání. Zadržení může být provedeno bez soudního příkazu, pokud je to nezbytné, například pokud je osoba přistižena při činu nebo bezprostředně po něm, pokud existuje obava z útěku nebo pokud je nutné osvědčení skutečností, které by jinak mohly být zmařeny nebo ztíženy.
Zadržená osoba musí být nejpozději do 48 hodin od zadržení předvedena před soudce, který rozhodne o jejím dalším vazebním zadržení, nebo o propuštění. Zadržení musí být prováděno v souladu se základními právy a svobodami, zejména s úctou k lidské důstojnosti a integritě. Zadržení je provázeno řadou procesních záruk, například právem na právního zástupce a právem být informován o důvodech zadržení.
Provedení zadržení je objektivně kontrolní mechanismus vůči orgánum, které zadržení uskutečnilo, aby bylo zajištěno, že je tento zásah do základních práv a svobod oprávněný a nebyl zneužit.
Právní souvislosti, v nichž lze použít pojem Zadržení:
Příklad, kdy je možné použít právní termín zadržení, je situace, kdy policie obdrží oznámení o krádeži v obchodě. Při příjezdu na místo činu je na základě popisu svědků zadržen muž, který se pokoušel opustit obchod, aniž by zaplatil za zboží a odpovídal popisu podezřelého. V tomto případě policisté mohou tuto osobu zadržet na základě okamžitého zadržení, protože existuje dostatek indicie, že jde o pachatele trestného činu. Zadržený je poté převezen na policejní služebnu pro další vyšetřování a k sepsání protokolu o zadržení. Pokud nelze zadržení do 48 hodin soudně posoudit, musí být zadržená osoba propuštěna.
Druhým příkladem je případ, kdy se zadržení může ukázat jako neoprávněné, například pokud důkazy, které vedly k zadržení osoby, jsou následně vyvráceny, nebo pokud se nálezu nových indicie ukáže, že zadržená osoba nemá s trestným činem žádnou spojitost. V takovém případě musí být osoba okamžitě propuštěna a má právo na odškodnění za neoprávněné zadržení.
V Trestním právu České republiky má zadržení klíčovou úlohu jako jeden z počátečních kroků v rámci trestního řízení, který má zajistit efektivitu trestního stíhání a chránit společnost před pachateli trestných činů, avšak zároveň musí být tento nástroj užíván s ohledem na ochranu práv a svobod jednotlivce.
