Popis právního pojmu Oprávnění:
Oprávnění v právním smyslu znamená schopnost právního subjektu mít nějaká práva nebo moci a povinnost tyto práva nebo moci vykonávat v souladu s právními předpisy. V českém právu je tento termín široce používán ve všech odvětvích, od občanského, přes správní, až po trestní právo. Oprávnění mohou být rozdělena na veřejnoprávní a soukromoprávní.
Veřejnoprávní oprávnění jsou udělena osobě státem nebo jiným veřejnoprávním subjektem a jsou upravena veřejným právem. Příkladem veřejnoprávního oprávnění je například oprávnění policisty zadržet osobu, oprávnění obce vydat obecně závaznou vyhlášku nebo oprávnění daňového orgánu vybírat daně.
Na druhé straně soukromoprávní oprávnění souvisejí s občanským, obchodním či pracovním právem a týkají se vztahů mezi jednotlivými fyzickými nebo právnickými osobami. Příkladem těchto oprávnění může být vlastnické právo k věci, právo na uzavření smlouvy nebo pracovní oprávnění zaměstnance požadovat od zaměstnavatele výplatu mzdy.
V zásadě lze také hovořit o pozitivních a negativních oprávněních. Pozitivní oprávnění umožňuje subjektu něco dělat, například užívat nemovitost nebo požívat práva plynoucí ze smluvního práva. Negativní oprávnění naopak umožňuje subjektu zabránit něčemu, například zamezit vstup na svůj pozemek třetím osobám.
Zvláštními případy jsou oprávnění, které jsou spojeny s určitým povoláním nebo funkcí, jako jsou oprávnění advokátů, lékařů, notářů nebo soudců. Tato oprávnění jsou předmětem příslušných zákonů, které definují a omezují rozsah těchto oprávnění ve spojitosti s povinnostmi vůči klientům, pacientům, účastníkům soudního řízení a společnosti jako celku.
Oprávnění jsou úzce spojena s právními povinnostmi, neboť to, co je dovoleno jedné osobě, může vytvářet zákonnou povinnost pro druhou. Aby bylo oprávnění realizováno, musí být často vykonáváno prostřednictvím právních aktů nebo soudních rozhodnutí. Z hlediska právní ochrany a vymahatelnosti práv je klíčové, aby subjekty náležitě znaly a rozuměly rozsahu svých oprávnění a povinností.
Právní souvislosti, v nichž lze použít pojem Oprávnění:
Uvažujme o situaci, kdy má osoba nárok na určité soukromoprávní oprávnění v důsledku smlouvy. Jana K. uzavřela kupní smlouvu na automobil a podle této smlouvy má nárok na převod vlastnictví vozidla po zaplacení kupní ceny. Toto oprávnění lze chápat jako pozitivní, neboť Jana K. má právo požadovat od prodávajícího, aby jí vozidlo předal a umožnil tak plnění smlouvy. V případě, že by prodávající odmítl auto předat, je Jana K. v právním postavení, kdy je oprávněna požadovat naplnění smluvního slibu soudní cestou.
Dalším příkladem může být veřejnoprávní oprávnění obce stanovit místní poplatky. Obec M. má pravomoc vydávat obecně závazné nařízení, kterými upravuje výši poplatku za svoz komunálního odpadu. Toto oprávnění vyplývá přímo z veřejnoprávního předpisu, konkrétně ze zákona o obcích. Občané a podniky v dané obci jsou pak povinni tyto poplatky platit. Zde je oprávnění obce spojeno s povinností občanů.
Oprávnění jsou základním kamenem pro efektivní fungování právního systému, jelikož poskytují jednotlivcům i institucím rámec pro chování a vymezují pravomoci, které mohou v rámci svých práv, smluv nebo veřejných funkcí uplatnit. Je důležité, aby byly jasně definovány, respektovány a v případě potřeby vymahatelné prostřednictvím právních mechanismů.
