Popis právního pojmu Diskriminace:
Diskriminace je pojmem, který označuje neoprávněné rozlišování mezi osobami na základě určitých charakteristik, jako je rasa, pohlaví, věk, náboženství, národnost, sexuální orientace nebo jiné osobní okolnosti. V České republice je diskriminace zakázána jak ústavním řádem, tak specifickými zákony, například zákonem o rovném zacházení a o ochraně před diskriminací, často nazývaným také Antidiskriminační zákon.
Základy tohoto právního pojmu se opírají o princip rovnosti, který je zakotven v článku 1 Ústavy České republiky, jež deklaruje, že všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Antidiskriminační zákon pak specifikuje, co se považuje za zakázanou diskriminaci, zahrnuje přímou i nepřímou diskriminaci, harassmenet (obtěžování), instrukce k diskriminaci a viktimizaci (odvetu).
Přímá diskriminace je charakterizována jednáním, které někoho bez objektivní a rozumné ospravedlnitelné příčiny znevýhodňuje v porovnání s ostatními v obdobné situaci. Naproti tomu, nepřímá diskriminace se vyskytuje tehdy, kdy zdánlivě neutrální ustanovení, kritéria nebo postupy znevýhodňují určitou skupinu osob, ledaže tato praxe může být objektivně a vhodně odůvodněna legitímním cílem a prostředky dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nutné.
Hodnoty a principy proti diskriminaci jsou v České republice podporovány jak legislatívně, tak institucionálně. Jako hlavní orgán pro ochranu před diskriminací funguje Veřejný ochránce práv (ombudsman), který může pomoci jednotlivcům čelit prokázané diskriminaci, a to buď poradenstvím nebo účastí na soudních sporech.
Právní souvislosti, v nichž lze použít pojem Diskriminace:
Jedním z příkladů, kde se může projevit diskriminace, je pracovní prostředí. Zaměstnavatel, který při výběru kandidátů na volnou pracovní pozici upřednostňuje muže před ženami, se dopouští přímé diskriminace, pokud není zručnost nebo způsobilost pro danou práci omezena výhradně na mužské pohlaví a pokud není tato preference v konečném důsledku objektivně zdůvodnitelná. Tato praxe je v České republice zakázána a osoby, které se cítí být diskriminovány, mohou svůj případ předložit soudům či Veřejnému ochránci práv.
Další oblastí, kde se problém může objevit, je přístup k bydlení. Příkladem může být situace, kdy realitní makléř odmítne zprostředkovat pronájem bytu osobě na základě její etnické příslušnosti. Takové chování je považováno za přímou diskriminaci a je v rozporu s českými zákony. Osoba, která je takto znevýhodněna, má právo obrátit se na soud, byť v praxi může být doložení takové diskriminace komplikované.
Osoba, která se domnívá, že byla obětí diskriminace, má několik možností, jak se bránit. Může podat stížnost u Veřejného ochránce práv, obrátit se přímo na soud, nebo využít služeb neziskových organizací zaměřených na ochranu lidských práv. Právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminačním jednáním je základním lidským právem, jehož respektování je ve vyspělé demokratické společnosti považováno za samozřejmost. Ochrana před diskriminačním jednáním posiluje demokratický právní stát a zabraňuje sociálním rozkolům, čímž přispívá k soudržnosti a stabilitě společnosti.
