Popis právního pojmu Dárcovství:
Dárcovství je právní úkon, kterým dárce bezplatně převádí na obdarovaného nějakou materiální nebo nemateriální hodnotu. Základní právní regulaci dárcovství v České republice nalezneme v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), konkrétně v § 2045 až § 2091. Předmětem dárcovství mohou být věci movité, nemovité, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Dárcovství vyžaduje výslovnou formu smlouvy, která musí být písemná, pokud hodnota daru přesahuje určitou stanovenou hranici nebo pokud se jedná o nemovité věci.
Důležité je, že smlouva o dárcovství se stává účinnou až přijetím daru obdarovaným. Obdarovaný nemá povinnost dar přijmout. Pokud je obdarovaný závazek přijmout daru nesplní nebo je dárcovství zatíženo podmínkou a tato podmínka není splněna, smlouva nemá právní účinnost. Dárce může požádat o vrácení daru, pokud obdarovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy o dárcovství, pokud se s ním zachází nevděčně nebo pokud je dárce v nouzi.
Většina dárcovství se uskuteční mezi živými osobami (inter vivos), ale je také možné uskutěčnit dárcovství na smrtelné posteli (mortis causa), které má blízko k institutu odkazu. Dárcovství na smrtelné posteli vstupuje v platnost pouze v případě, že dárce skutečně zemře a je zpracováno podobně jako odkaz.
Je třeba poznamenat, že existují určité omezení platnosti smluv o dárcovství. Například dárcovství nemovitého majetku, který je manželským společným majetkem, vyžaduje souhlas manžela. Rovněž jsou vyloučeny darovací smlouvy, které jsou ve prospěch dárce nebo jeho blízkých osob.
Dárcovství se často uplatňuje také v oblasti charitativních příspěvků a veřejné podpory. Osoby nebo společnosti darující finanční prostředky charitativním organizacím mohou využívat daňových výhod.
Právní souvislosti, v nichž lze použít pojem Dárcovství:
V prvním příkladu se jedná o případ, kdy bohatý muž rozhodl darovat část svého majetku charitativní organizaci. Smlouva byla řádně sepsána a notářsky ověřena, avšak byla uzavřena bez vědomí manželky dárce. Manželka měla podle občanského zákoníku právo vědět o převodech týkajících se společného majetku, a tak měla možnost smlouvu napadnout. Situace by se komplikovala, pokud by se ukázalo, že darovaný majetek byl součástí jejich společného majetkového režimu. V tom případě by k platnosti darování byl potřebný její explicitní souhlas, a její nesouhlas by mohl vést k neplatnosti celé darovací smlouvy.
V druhém případu se jedná o dárcovství prováděné v závěti. Starší žena bez bezprostřední rodiny se rozhodla odkázat svůj dům své dlouholeté pečovatelce. Toto darování mortis causa však bylo napadeno vzdálenými příbuznými, kteří tvrdili, že dar není platný, protože byl slíben až v posledních okamžicích životní dráhy dárkyně a nebyl patřičně zaznamenán. Úspěšnost jejich požadavku by závisela na přesných okolnostech případu, včetně toho, bylo-li dárcovství správně sepsáno a zda skutečně vstoupilo v platnost po smrti dárkyně.
Tímto právním institutem se zajišťuje nejen přesun majetkových hodnot bez úplaty, ale také upravuje vztahy mezi osobami a chrání práva těch, kdo jsou vystaveni rizikům spojeným s těmito transakcemi, zejména když jsou darované věci součástí manželského majetku nebo když má dárcovství vliv na dědictví.
